Vážení občané Ruska! Vážení veteráni! Soudruzi vojáci a námořníci, seržanti a předáci. Poddůstojníci a praporčíci. Soudruzi důstojníci, generálové a admirálové!
Blahopřeji vám ke Dni velkého vítězství!
Obrana vlasti, když se rozhodovalo o jejím osudu, byla vždy posvátná. S těmito city opravdového vlastenectví povstaly milice Minina a Požarského za vlast, zaútočily na pole Borodino, bojovaly s nepřítelem u Moskvy a Leningradu, Kyjeva a Minsku, Stalingradu a Kurska, Sevastopolu a Charkova.
(V září 1611 byla v Nižním Novgorodu vytvořena milice domobrany v jejímž čele stál šéf nižněnovgorodské oblasti Kuzma Minin, který pozval knížete Dmitrije Požarského, aby velel vojenským operacím, při nichž se mu podařilo porazit Poláky a v roce 1612 je vyhnat z Moskvy. poz. red. PP)
Tak i dnes, v těchto dnech, bojujete za naše lidi na Donbasu. Pro bezpečnost naší vlasti - Ruska.
9. květen 1945 se navždy zapsal do světových dějin jako triumf našeho sjednoceného sovětského lidu, jeho jednoty a duchovní síly, jako bezpříkladný čin.
Den vítězství je blízký a drahý každému z nás. V Rusku neexistuje rodina, kterou by nezasáhla vlastenecká válka. Její paměť nikdy nevybledne. V tento den jdou v nekonečném proudu „Nesmrtelného pluku“ děti, vnuci a pravnuci hrdinů Velké vlastenecké války. Nesou fotografie svých příbuzných, padlých vojáků, kteří zůstali navždy mladí, i veteránů, kteří nás již opustili.
Jsme hrdí na nepokořenou, udatnou generaci vítězů, jsme hrdí, že jsme jejich dědici, a je naší povinností uchovávat památku těch, kteří rozdrtili nacismus, kteří nám odkázali bdělost, abychom byli ostražití a dělali vše pro to, aby se hrůza světové války neopakovala.
A proto, přes všechny neshody v mezinárodních vztazích, Rusko vždy prosazovalo vytvoření systému rovné a nedělitelné bezpečnosti, systému, který je životně důležitý pro celé světové společenství.
V prosinci loňského roku jsme navrhli uzavřít dohodu o bezpečnostních zárukách. Rusko vyzvalo Západ k upřímnému dialogu, k hledání rozumných, kompromisních řešení, k vzájemnému zohledňování zájmů toho druhého.
Všechno marné. Země NATO nás nechtěly slyšet, což znamená, že ve skutečnosti měly úplně jiné plány. A my jsme to viděli.
Otevřeně probíhaly přípravy na další trestnou operaci na Donbasu, na invazi do našich historických zemí, včetně Krymu. V Kyjevě oznámili možné pořízení jaderných zbraní.
Blok NATO zahájil aktivní operaci na získávání dalších území, které s námi sousedí.
Systematicky tak vznikla pro nás absolutně nepřijatelná hrozba, navíc přímo na našich hranicích. Vše nasvědčovalo tomu, že střet s neonacisty a banderovci, na které vsadily Spojené státy a jejich mladší partneři, bude nevyhnutelný.
Opakuji, viděli jsme, jak se rozvíjí vojenská infrastruktura, jak začaly na území Ukrajiny pracovat stovky zahraničních poradců a probíhaly pravidelné dodávky nejmodernějších zbraní ze zemí NATO. Nebezpečí rostlo každým dnem.
Rusko preventivně odmítlo agresi. Bylo to vynucené, včasné a jediné správné rozhodnutí. Rozhodnutí suverénní, silné, nezávislé země.
Spojené státy americké, zejména po rozpadu Sovětského svazu, začaly mluvit o své výjimečnosti. Tím ponižovaly nejen celý svět, ale především své satelity, které musejí předstírat, že nic z toho nevidí a vše pokorně polykají.
Ale my jsme jiná země. Rusko má jiný charakter. Nikdy se nevzdáme lásky k vlasti, víry a tradičních hodnot, zděděných po předcích, a přitom prokazujme úctu ke všem národům a kulturám.
Na Západě se tyto tisíce let staré hodnoty zjevně rozhodli zlikvidovat. Morální degradace se stala základem pro cynické falzifikáty dějin druhé světové války. Podněcovali rusofobii, chválili zrádce, znesvěcovali památky jejich obětí, vysmívali se odvaze těch, kteří zvítězili.
Američtí veteráni, kteří chtěli přijet na přehlídku do Moskvy, to měli fakticky zakázáno. Ale chci, aby věděli, že jsme hrdí na jejich činy, na jejjich příspěvek ke společnému vítězství.
Ctíme všechny vojáky spojeneckých armád – Američany, Brity, Francouze – účastníky odboje, statečné vojáky a partyzány Číny – všechny, kteří porazili nacismus a militarismus.
Vážení soudruzi!
Dnes domobranci v Donbasu spolu s bojovníky ruské armády bojují s ??nepřítelem na vlastní půdě, kde bojovali bojovníci Svjatoslava a Vladimira Monomacha, vojáci Rumjanceva a Potěmkina, Suvorova a Brusilova, kde hrdinové Velké vlastenecké války - Nikolaj Vatutin, Sidor Kovpak a Ludmila Pavličenková bojovali na život a na smrt.
Nyní se obracím na naše ozbrojené síly a domobrance Donbasu. Bojujete za vlast, za její budoucnost, aby nikdo nezapomněl na poučení z Druhé světové války, aby na světě nebylo místo pro popravčí, katany a nacisty.
Dnes skláníme hlavy před skvělou památkou všech, jejichž životy vzala Velká vlastenecká válka, před památkou synů, dcer, otců, matek, dědů, manželů, manželek, bratrů, sester, příbuzných, přátel.
Skláníme se před památkou oděských mučedníků, kteří byli v květnu 2014 zaživa upáleni v Domě odborů.
Před vzpomínkou na starce, ženy a děti z Donbasu, civilisty, kteří zemřeli barbarským ostřelováním neonacistů. Skláníme hlavy před našimi spolubojovníky, kteří zemřeli smrtí statečných ve spravedlivé bitvě – za Rusko.
Smrt každého z našich vojáků a důstojníků je zármutkem pro nás všechny a znamená nenahraditelnou ztrátu pro příbuzné a přátele. Stát, kraje, podniky, veřejné organizace udělají vše pro to, aby takovým rodinám poskytly péči a pomohly jim. Budeme poskytovat zvláštní podporu dětem zabitých a zraněných soudruhů. Prezidentský dekret o tom jsem dnes podepsal.
Zraněným vojákům a důstojníkům přeji brzké uzdravení. A děkuji lékařům, zdravotníkům, zdravotním sestrám, zdravotnickému personálu vojenských nemocnic za jejich obětavou práci. Klaníme se Vám k zemi za boj o každý život – často pod palbou, v první linii. Nešetříte se.
Vážení soudruzi!
Nyní zde, na Rudém náměstí, stojí bok po boku vojáci a důstojníci z mnoha oblastí naší rozsáhlé vlasti, včetně těch, kteří přijeli přímo z Donbasu, přímo z bojové zóny.
Pamatujeme si, jak se nepřátelé Ruska snažili proti nám využít bandy mezinárodních teroristů, snažili se zasít národnostní a náboženské nepřátelství, aby nás oslabili a rozštěpili zevnitř. Nic se nepodařilo.
Dnes naši bojovníci různých národností spolu bojují a kryjí se před kulkami a šrapnely jako bratři.
A to je síla Ruska, velká, nezničitelná síla našeho sjednoceného mnohonárodnostního lidu.
Dnes obhajujete to, za co bojovali vaši otcové a dědové, pradědové. Nejvyšším smyslem života pro ně vždy bylo blaho a bezpečí vlasti. A pro nás, jejich dědice, je oddanost vlasti hlavní hodnotou, spolehlivou podporou nezávislosti Ruska.
Ti, kteří během Velké vlastenecké války rozdrtili nacismus, nám ukázali příklad hrdinství všech dob.
To je generace vítězů a my k nim budeme vždy vzhlížet.
Sláva našim udatným ozbrojeným silám! Pro Rusko! Za vítězství!"
Celý prejav vo videu:
Zdrok: protiproud.info / YouTube
