Viac vo videu:

Prepis videa:

Že se Fialova vláda nechce sejít na společném zasedání s Ficovou vládou, není pro Slovensko žádná tragédie. Je těžké si představit, že by Fiala a jeho tým mohli slovenské vládě poradit něco chytrého. Řeší se bouře ve vládní sklenici vody. Realitu vztahů Čechů a Slováků to nejspíše nijak neovlivní.

Český premiér, proslulý vysíláním signálů, se zuby nehty drží protiruské karty, aniž by chápal, že mu v rukou zůstává Černý Petr. Když před časem Viktor Orbán na Fialovu adresu utrousil, že poklonkováním Bruselu sedlá umírající kobylu, přešlo se to u nás shovívavým mlčením. Ficovo konstatování, že „česká vláda se rozhodla ohrozit česko-slovenské vztahy jenom proto, že má zájem podporovat válku na Ukrajině, zatímco slovenská vláda chce otevřeně jednat o míru“, je postřeh stejného druhu. O Orbánovi a Ficovi se ví, že mají Čechy rádi. Proto jim je líto, když vidí, co s Českou republikou a jejími občany provádí ekonomicky naprosto nekompetentní a politicky naivní Petr Fiala a jeho koaliční partneři.

Když se dělilo Československo, řešila se otázka, co mají Češi a Slováci společného. Nejstručnější odpověď zněla: „Děti.“ Na tom se ani po třiceti letech nic nezměnilo, a právě to je na česko-slovenských vztazích unikátní. Češi ani Slováci nemají děti společné s Němci, s Rusy, anebo s Číňany. Pokud se ve společném státě akcentovaly rozdíly a třecí plochy, pak ve vztahu nezávislých států po rozdělení vynikla jejich vzájemnost. Ta se v politické rovině projevuje už třicet let vstřícností politických špiček, bez ohledu na jejich politickou orientaci. Pan Fiala je v tomto směru pouze politováníhodnou výjimkou z pravidla.

Když se na konflikt Fiala versus Fico podíváme optikou rozdělených společností, nejedná se konflikt Čechů a Slováků. Dělící čára odděluje na jedné straně české a slovenské eurofily a rusofoby, a na druhé straně české a slovenské patrioty, kteří nepotřebují k životu někoho nenávidět a někomu podlézat. Těch druhých je jak v Česku, tak na Slovensku většina. Je to patrné z bídných preferencí Fialova kabinetu, kterému věří nějakých 17 % českých občanů, a z jasně většinové a rostoucí podpory, které se u Slováků těší vláda Roberta Fica.

Podle přísloví „vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledá“ k sobě mají blízko poražení slovenští progresivisté s nepopulárním českým vládním slepencem, stejně jako si rozumí pragmatická slovenská vláda s pragmatickou českou opozicí. Asi lze místo česko-slovenské roztržky hovořit o dvojí česko-slovenské vzájemnosti. Jediné, co takovému obecnému optimistickému konstatování překáží, jsou slovenská protivládní a česká provládní média, která si notují ve svých deviantních narativech. Čteme-li o požáru, jsou za ním děti, kterým se dostaly do rukou zápalky. Je to trapné čtení, ale žádná větší škoda pro vztahy Čechů, Slováků a jejich dětí nehrozí.

 
Zdroj: radiouniversum.cz / InfoVojna