Zpráva, kterou ruskému ministru zahraničí Sergeji Lavrovovi předal jeho americký protějšek Antony Blinken prostřednictvím nového izraelského ministra zahraničí Eliho Cohena, se s největší pravděpodobností týkala ukrajinského raketového útoku na Makejevku (Doněck) na Nový rok ve 12.02 hodin, při němž zahynulo 89 ruských branců.
Kyjev tvrdil, že mohlo být zabito až 400 ruských vojáků. Ruské ministerstvo obrany vzácně přiznalo desítky mrtvých – poslední údaj je 83. Moskva zřídkakdy zveřejňuje údaje o obětech ve válce.
V ruských prohlášeních se zdůrazňuje, že při útoku byly použity rakety HIMARS americké výroby. Na místě se nacházelo „zařízení pro dočasné rozmístění“ (odborná škola dočasně využívaná jako kasárna pro desítky nedávno mobilizovaných vojáků vyslaných Moskvou.
Incident vyvolal novou kritiku veřejnosti ohledně stavu ruské armády a rozhodnutí využívat civilní infrastrukturu k ubytování vojáků. Novinářům to řekl první zástupce náčelníka hlavního vojensko-politického oddělení ruských ozbrojených sil generálporučík Sergej Sevjukov:
„V současné době je již zřejmé, že hlavní příčinou události byla aktivace a rozsáhlé používání osobních telefonů v rozporu se zákazem používání mobilů v dosahu nepřátelských ničivých prostředků. Tento faktor umožnil nepříteli zaměřit a určit souřadnice polohy vojáků k provedení raketového úderu. V současné době jsou přijímána potřebná opatření, aby se podobné tragické události v budoucnu vyloučily.“
Podle všeho se začalo obviňovat, že „hlavní příčinou“ tragédie bylo neukázněné chování vojáků, kteří na frontě používali mobilní telefony. Ale bude to mít své důsledky.
Může se zvýšit tlak veřejnosti požadující maximální použití síly k rychlému ukončení války. Vždy existuje nebezpečí eskalace, pokud budou překročeny určité nepsané, nevyslovené červené linie ve vedení války.
Je docela dobře možné, že by mezi generálním štábem v Moskvě a Pentagonem mohly být vypracovány parametry „strategické dohody“ ve stylu studené války, jejichž cílem by bylo zabránit chybným odhadům nebo jakýmkoli akcím (na obou stranách), které by mohly vést ke zbytečnému konfliktu. Americké a ruské síly působí v Sýrii již několik let a komunikační linka, která je denně využívána, pomáhá oběma stranám vyhnout se přímému konfliktu.
Novoroční útok přichází v době, kdy se Bidenova administrativa snaží poskytnout Ukrajině zbraně za miliardy a zároveň tvrdí, že vyhnout se přímému střetu s Ruskem je hlavní prioritou USA.
Přestože ruské zpravodajské služby mají dostatečnou představu o tom, kde se nacházejí důstojníci NATO, kteří vedou ukrajinské operace, dosud se na ně nezaměřily. Proto by pondělní rozhodnutí ruského ministerstva obrany zdůraznit, že rakety HIMARS dodané USA zabily v neděli večer desítky ruských vojáků, vyvolalo ve Washingtonu jisté znepokojení.
Velkou otázkou je, zda Moskva nyní také přistoupí k eskalaci a přímo zaútočí na americký vojenský personál rozmístěný na Ukrajině.
Jakékoli zabití amerického vojenského personálu na Ukrajině samozřejmě Bidenovu vládu velmi poškodí na titulních stranách amerických novin. Dosud nebyl zaznamenán jediný případ, kdy by z Ukrajiny dorazil pytel s tělem. To pravděpodobně zajistili ruští generálové.
Ruské zprávy často veřejně zmiňují, že vysoce pokročilé raketové systémy HIMARS dodané Ukrajině ve skutečnosti obsluhuje americký personál. Ministr zahraničních věcí Sergej Lavrov to řekl agentuře Tass již minulý týden:
„Kyjevský režim je záměrně zaplavován nejmodernějšími zbraněmi, včetně vzorků, které ještě nebyly zavedeny do výzbroje západních armád, zřejmě proto, aby se zjistilo, jak si povedou v bojových podmínkách... Mezitím Západ tvrdí, že raději zůstává „nad věcí“ a přímý střet mezi NATO a Ruskem považuje za nepřijatelný, což je nefalšované pokrytectví. Již nyní se členové NATO de facto stali účastníky konfliktu: Západní soukromé vojenské společnosti a vojenští instruktoři bojují na straně ukrajinských sil. Američané předávají ukrajinskému velení satelitní a jiné průzkumné údaje téměř v reálném čase a podílejí se na plánování a provádění vojenských operací.“
Washington ani Brusel se nikdy nepokusily tato usvědčující ruská obvinění vyvrátit. Místo toho se rozhodly postupovat opatrně, protože veřejná diskuse by mohla ohrozit křehké ujednání o „strategické dekonfliktuaci“ / porozumění, které bylo vypracováno s ruským generálním štábem.
Není žádným překvapením, že se Washington distancuje od podlého útoku v Doněcku, který na Nový rok prolil ruskou krev. Deník Times of Israel s odvoláním na nejmenovaného izraelského diplomata uvedl, že americký ministr zahraničí Antony Blinken měl v pondělí telefonát s nově jmenovaným izraelským ministrem zahraničí Elim Cohenem a požádal ho, „aby Lavrovovi předal vzkazy, ale neřekl, jaké“.
V ruském přepisu úterního telefonického rozhovoru Cohena s Lavrovem se uvádí, že Lavrov „informoval svého izraelského kolegu o některých aspektech situace na Ukrajině v souvislosti se speciální ruskou vojenskou operací“.
Lavrov se pravděpodobně vyjádřil k Blinkenově šarádě, že USA nemají se zabitím 89 ruských vojáků nic společného. Skutečnost, že až šest smrtících raket HIMARS bylo vypáleno v rychlém sledu na jediný cíl ve 12.02 hodin, svědčí o vysoké míře jistoty ukrajinské strany a/nebo jejich západních mentorů, že budou způsobeny maximální škody.
Zpravodajské informace v reálném čase ukazují přímou účast Američanů na hrůzné operaci, jejímž cílem byl novoroční večírek ruských branců právě ve chvíli, kdy začaly přípitky. Vybičování veřejných nálad v Rusku proti Putinovi je samozřejmě hlavním cílem americké války.
Vstupujeme do šedé zóny. Očekávejte také „chirurgické údery“ ruských sil. Koneckonců, v určitém okamžiku se brzy ukáže, že omáčka pro husu se hodí i jako omáčka i pro housera.
Autor: Melkulangara K. Bhadrakumar
Zdroj: globalresearch.ca
Preklad: zvedavec.news
