Československo si letos 17. listopadu připomíná 34 let od státního převratu řízeného 1. a 2. Správou SNB a pražskou pobočkou KGB, jak ukazují důkazy a svědectví lidí, o kterých se v Česku nikdy moc nemluvilo, protože není veřejný zájem na skutečném odkrytí Sametového podvodu ze 17. listopadu 1989. Demonstrace svazáků SSM k výročí zavraždění Jana Opletala nacisty a ke Dni studentstva byla v závěru zneužita k údajně neplánovanému a spontánnímu pochodu z Albertova do centra Prahy, kde na Národní třídě a v postranních ulicích na studenty, zcela prý náhodou, již čekaly kordony policistů s pendreky a štíty, kteří byli do Prahy, rovněž jen náhodou, svezeni z celé republiky.

 

Tohle chucpe nebylo nikdy v komisi pro vyšetřování událostí 17. listopadu zodpovězeno, jak mohli estébáci dopředu vědět, že se studenti na Albertově “spontánně” rozhodnou, po skončení pietního aktu k památce Jana Opletala, k pochodu na Národní třídu. Těchto nesrovnalostí bylo během vyšetřování událostí 17. listopadu odhaleno tolik, že se lidé tomu museli smát, jaká je to fraška.

Celá “spontánní” akce studentů byla totiž do důsledku připravená, naplánovaná, zorganizovaná, zmanažovaná a rozhodně teď nemluvíme o studentech a svazácích SSM. Policisté s pendreky v těch postranních uličkách okolo Národní třídy opravdu nečekali na Mikuláše, ale právě na svazáky, kteří tam “spontánně” měli přijít.

Operace Golgota na demontáž komunismu v SSSR byla skutečným architektem 17. listopadu

A tehdy měl na té demonstraci jako zemřít student. A to mělo vyhnat národ do ulic a povalit v Československu komunistický režim. Celá operace byla řízena ze zahraničí v rámci sovětské operace Golgota. To byl plán sovětské tajné služby na demontáž a rozborku Sovětského svazu, který měl být spuštěn rozpadem Východního bloku jako ochranných satelitů SSSR a po pádu komunistických režimů v těchto satelitech měl padnou komunistický režim i v Sovětském svazu. Operace se zdařila.

 

Je však třeba zdůraznit, že plán ne demontáž komunismu v SSSR a jeho satelitech byl organizovaný společně i se západními tajnými službami a přípravy na likvidaci komunismu ve Východním bloku byly připravování de facto již od konce 60. let v rámci tzv. stranických prověrek. Kádrové prověrky měly identifikovat tzv. řízenou opozici, která nakonec vznikla pod názvem Charta 77. Komunisté potřebovali svoje opozičníky, které jednoho dne, až to přijde, dosadí do čela státu místo sebe. Nejlépe to zdokumentoval disident Miroslav Dolejší v knize Analýza 17. listopadu 1989.

 

Něco si ocitujeme:

Miroslav Dolejší o 17. listopadu

Základní mystifikací je tvrzení, že 17. 11. 1989 došlo v Československu ke spontánní revoluci obyvatelstva proti vládě KSČ. Tento politický převrat byl připravován přibližně od června 1988, přičemž situace k němu byly vypracovány už od prověrek v KSČ 1969-70 a založením Charty 77. Finanční prostředky pro činnost Charty 77 a pro soukromou potřebu Charty 77, zejména jejich vůdců, shromažďoval v Nadaci Charty 77 ve Stockholmu zeť akademika Arnošta Kolmanna, František Janouch.

Finanční prostředky pocházely především od židovských mecenášů z mezinárodního PEN-klubu, Rotary-klubu, Jewish Agency, Guggenheimovy nadace v USA, B’nai B’rith, Masarykovy nadace při Masarykově muzeu v Izraeli, židovských odborových svazů zejména v USA, Švédsku, atd. Nadace Charty 77 založila 6 vlastních literárních nadací (Cena J. Seiferta, Jiřího Lederera, Fr. Kriegla, atd.), jejich prostřednictvím udělovala ceny za literaturu vybraným členům Charty za účelem jejich popularizace a propagace. Ze stejných zdrojů byla vyplácena tzv. stipendia.

Nadace Charty měla prostřednictvím zednářských lóží v Evropě i USA vliv i na některé tradiční literární nadace, jejich prostřednictvím pak dosahovala udělování mezinárodních cen těm signatářům Charty 77, kteří byli predestinováni pro budoucnost k politickým funkcím (Havel, Dienstbier, Battěk, Němcová, Palouš, Uhl, Šabata, atd.). … Charta 77 byla od svého založení v roce 1977 koncipována jako zednářská lóže. Funkce mluvčího je převzata ze Sionistické organizace. Celou dobu své existence působila Charta 77 se souhlasem a pod kontrolou Státní bezpečnosti a KGB.

Přijímání členů (signatářů) Charty 77 skončilo dnem 17. 11. 1989, kdy počet signatářů dosáhl cca 1 900 občanů. Naprostá většina z nich podepsala Chartu ze vzdoru proti režimu, aniž měla nejmenší tušení o charakteru a poslání této tajuplné organizace.

Chartu 77 řídilo přibližně 70 až 85 lidí, jejich jádrem bylo 42 mluvčích, kteří se za dobu její existence v tomto úřadu vystřídali. Tato skupina osob byla vytvořena několika rodinami, navzájem spoutanými rodinnými, příbuzenskými a podobnými svazky (zájmové a finanční nevyjímaje). Jsou to především rodiny: Havlových, Dienstbierových, Šabatových, Němcových, Paloušových, Hromádkových, Rumlových, Marvanových, Šternových, atd. Všechny tyto rozvětvené rodiny jsou komunisté nebo jejich potomci, svobodní zednáři a jejich potomci, a Židé. Nyní přibližně 180 členů těchto rodin, jejich příbuzných a přátel, zaujalo pozice v nejvyšších státních, diplomatických a hospodářských funkcích státu.

Tato skupina občanů Československa byla pro své dnešní poslání schválena pověřenými orgány SSSR a USA (prostřednictvím StB-KGB-CIA-Mossad). Souhlas vyslovovaly také jiné mezinárodní organizace. Z bezvýznamného člověka a průměrného spisovatele Václava Havla vytvořila světová reklama nákladem cca 13 milionů US dolarů osobu, nazývanou světovým spisovatelem, králem filosofů, evropským politikem, největším žijícím humanistou atd. Jeho osoba garantuje investorům a věřitelům politickou úlohu Československa v Evropě a i jinde, podle potřeby. Nikoli náhodou v jednom ze svých prvních prohlášení Havel nabídl své zprostředkování mezi Židy a Araby, i když to vzbudilo posměch.

Přesto je jeho úloze přizpůsobováno všechno, co je nutné, včetně vnitřního politického režimu státu: osobní presidentský režim, podřízenost KSČ, vytváření jediné politické výkonné armády OF, zničení jakékoli opozice, která by byla schopna jeho budoucí politiku korigovat, atd. Také proto jsou jeho zahraniční poradci téměř výlučně sionisté nebo Židé.

Proto Havel obnovil v Československu všechny židovské společnosti a přislíbil transfer Židů z Ruska přes Československo, obnovil zednářské lóže, jejichž členy se stali téměř všichni vyvolení členové Charty 77 a Občanského fóra, vlády a diplomatického sboru.

 

Spontánní revoluce? Ne, připravená inscenace!

Tento výtah z knihy Miroslava Dolejšího je klíčový hned z několika důvodů. Potvrzuje informace odtajněné ruským ministerstvem zahraničí před několika lety o pozadí 17. listopadu v Československu a rovněž si všimněte, že Dolejší důsledně rozlišuje sionisty a Židy. Tehdy v roce 1990, kdy kniha vyšla, byly tyto nuance a znalosti pro většinu veřejnosti nesrozumitelné a vlastně nepodstatné.

Nicméně vnímání rozdílu mezi sionisty a Židy je základním klíčem k pochopení konceptuální gramotnosti, protože právě dnes vidíte i na událostech v Izraeli a v Gaze, jak obrovský rozdíl je mezi sionisty, kteří vraždí děti v nemocnicích v Gaze a bombardují uprchlické tábory, a Židy, kteří proti sionistům protestují po celém světě na podporu Palestinců.

 

Goyim tomu říkají válka mezi ž a Ž, zatímco Židé to nazývají střetem mezi Tórou a Talmudem. Jsou to ale jen dva různé názvy pro totéž. Celý 17. listopad byl zinscenovaný. Zinscenovaný byl “spontánní” příchod svazáků na Národní třídu. Zinscenovaná byla smrt studenta Šmída na Národní třídě. Zinscenované bylo předání moci komunistů dopředu připraveným kádrům z Charty 77 a okolo Havla.

A zinscenovaná byla i vyšetřovací komise k událostem ze 17. listopadu. Takže chodit dnes na Národní třídu a pokládat věnce k destičce na zdi k uctění památky estébáky zinscenovaného zásahu na Národní třídě je opravdu trapné. Pokud by někdo chtěl uctít skutečné aktéry převratu, musel by jít klást věnce do Bartolomějské ke kachlíkárně.

Tak už ne dezinformační servery, ale “kvazi-média”

Uběhlo tak 34 let a v ČR už opět běží boj proti vnitřnímu nepříteli a přijímají se AO (aktivní opatření) proti závadovým subjektům. Centrum proti hybridním hrozbám (CHH), což je útvar Ministerstva vnitra, sepsal situační zprávu [1] s názvem Reakce kvazi-mediální a extremistické scény na teroristický útok proti Izraeli v roce 2023. Situační zpráva popisuje, že kvazi-média prý využívají války v Izraeli k šíření proruských narativů. V podstatě nejde o zprávu, která by se vymykala z běžného obsahového rámce, na který jsme zvyklí, ale zaujala nás na textu změna terminologie. Alternativní servery už totiž nejsou označována za dezinformační, ale nově za tzv. kvazi-média.

To je zásadní posun. Důvodem je skutečnost, že česká veřejnost už na nálepku “dezinformační” nereaguje, a to kvůli tomu, že za dezinformace lze označit i mnoho zpráv z velkých mainstreamových médií, a to se potom taková nálepka obrací jiným směrem. Je rovněž velmi těžké tuto nálepku obhájit, protože dezinformace znamená “úmyslně lživou informaci” a to se těžko dokazuje. Kdokoliv chce tuto nálepku na někoho nalepit, musí mít po ruce dva důkazy, jednak ten, že nějaká informace je prokazatelně nepravdivá, a za druhé, že tato nepravdivá informace byla skutečně publikována úmyslně nepravdivě, nikoliv omylem, a nikoliv z vlastního přesvědčení o pravdivosti dané informace.

Nálepka “dezinformační” již nezabírá

A to zkrátka prokázat nejde. Je totiž těžké označovat za dezinformaci zprávy o tom, že se Izrael dopouští vraždění dětí v nemocnicích v Gaze, že bombarduje uprchlické tábory, a že vyhání Palestince z domovů a srovnává jejich domy se zemí. Nejde označit za dezinformaci ani to, že ukrajinská ofenzíva selhala. Prostě nálepka “dezinformační” již není udržitelná, a proto vnitro vymyslelo novou – “kvazi-média”. Prostě je to snaha zdiskreditovat alternativu. Oni nemohou napsat “alternativní” média nebo “nezávislá” média, protože tím by de facto přiznali, že ta velká média jsou “závislá” a “běžná”.

 

Z hlediska procesů řízení mediální komunikace jde ale o zásadní posun a změnu. Přestože ve zprávě se píše dezinformacích, samotné označení médií alternativy již nálepku “dezinformační” nemá. A to je signál, že tyto nálepky prostě přestávají fungovat. Jenom bude zajímavé si počkat, kdy jim konečně dojde, že lidé nečtou média alternativy podle nálepek, ale podle obsahu, který tam najdou. A pokud velká média lidem připomínají spíše sračkomety než seriózní servery, tak nějaké nálepky odchod čtenářů a diváků od mainstreamu k alternativě (kvazi-médiím) opravdu nezpomalí.

 

-VK-

Šéfredaktor AE News

 

Zdroj: aeronet.news