V době zveřejnění této analýzy Trump zatím dvakrát zveřejnil příspěvek o Rusku a Sýrii. Celé jeho zprávy si můžete přečíst ZDE a ZDE, ale níže jsou uvedeny příslušné výňatky, které se týkají těchto dvou zpráv. Zde je to, co napsal ve svém prvním příspěvku:

„Zdá se, že Rusko, protože je tak svázané na Ukrajině a se ztrátou tamních více než 600 000 vojáků, není schopno zastavit tento doslova pochod Sýrií, zemí, kterou léta chránilo. Zde bývalý prezident Obama odmítl dodržet svůj závazek chránit ČERVENOU ČÁRU V PÍSKU a rozpoutalo se peklo, do kterého vstoupilo Rusko. Nyní jsou však, stejně jako možná sám Asad, vytlačeni, a to je možná vlastně to nejlepší, co se jim může stát. Rusko ze Sýrie nikdy nemělo velký prospěch, kromě toho, že Obama vypadal opravdu hloupě.“

A tady je to, co napsal ve svém druhém:

„Asad je pryč. Uprchl ze své země. Jeho ochránce, Rusko, Rusko, Rusko v čele s Vladimirem Putinem, už nemělo zájem ho chránit. Rusko nemělo důvod tam vůbec být. O Sýrii ztratilo veškerý zájem kvůli Ukrajině, kde leží téměř 600 000 ruských vojáků zraněných nebo mrtvých ve válce, která nikdy neměla začít a mohla by trvat věčně. Rusko a Írán jsou nyní v oslabeném stavu, jeden kvůli Ukrajině a špatné ekonomice, druhý kvůli Izraeli a jeho bojovým úspěchům."

Jak je vidět, oba se odvolávají na ukrajinská tvrzení o tom, že Rusko utrpělo více než 600 000 obětí, což je v tomto kontextu jen laciný propagandistický bod, který má zdůraznit jeho angažovanost ve speciální operaci. V každém příspěvku je také zmíněno, že Rusko upřednostňuje své vojenské operace proti Ukrajině před protiteroristickými operacemi v Sýrii. Na rozdíl od údajů o počtu obětí, které Trump uváděl, jsou tyto údaje většinou přesné, přesto je však negativně obarvil tvrzením, že Rusko nebylo schopno pochod teroristů zastavit.

Skutečnost je taková, že Rusko mohlo hypoteticky přesměrovat část svých leteckých a kosmických sil z ukrajinské fronty na syrskou, ale bylo by to plýtvání zdroji, protože Syrská arabská armáda (SAA) se vzdala celých měst, aniž by se postavila na odpor. Bomby mohou v konfliktu, jako je tento, udělat jen tolik, kolik je třeba, aby pozemní síly nakonec válku vyhrály a udržely mír. Pokud SAA nehodlala bojovat za záchranu Sýrie, pak na to Rusko nehodlalo vynakládat další prostředky.

Je sice pravda, že Rusko Sýrii léta chránilo, ale zároveň Asada povzbuzovalo k provádění rezoluce RB OSN č. 2254 z prosince 2015, která vyzývala k dalekosáhlým politickým reformám, jako je vyhlášení nové ústavy a uspořádání voleb pod dohledem OSN. Pokud jde o první imperativ, Rusko dokonce vypracovalo pro Sýrii návrh ústavy, který měl pomoci s jeho splněním, ačkoli Asad ji kvůli četným ústupkům vzdorovitě odmítl . Při zpětném pohledu se dá říci, že kdyby s tímto plánem souhlasil, bylo by možné poslední katastrofě předejít.

Ačkoli se tedy Sýrie nesporně stala obětí agrese podporované ze zahraničí, kterou zorganizovalo především Turecko, převrat, který ukončil existenci Syrské arabské republiky, do značné míry nechtěně umožnil nikdo jiný než sám Asad. Rusko zachránilo Sýrii koncem roku 2015, protože chtělo zabránit vzniku černé díry nestability, z níž by ji mohli ohrožovat teroristé. Cílem intervence nikdy nebylo zachránit Asada osobně a udržet ho u moci na neurčito.

V té době SAA stále ještě bojovala za zemi, proto jí Rusko pomáhalo svými leteckými a kosmickými silami, aby pomohlo jejím pozemním operacím. Rusko rovněž předpokládalo, že Asad se za záchranu svého státu odvděčí tím, že následně přistoupí na požadované politické kompromisy, například ty, které s sebou nesl jeho dříve zmíněný návrh ústavy pro Sýrii, bez ohledu na to, jak bolestivé mohou být. To, co se nakonec stalo, bylo zcela jiné, než Rusko očekávalo.

Namísto toho, aby SAA během příměří, které Rusko pomáhalo zprostředkovat, posílila a připravila odpovídající obranu kolem hlavních měst v zemi pro případ, že by takové zastavení bojů bylo náhle přerušeno, oslabila, atrofovala a změnila se ve skořápku svého dřívějšího já. Pokud jde o Asada, stal se arogantnějším a pravděpodobně se více spoléhal na íránskou podporu, aby se pojistil proti scénáři, že Rusko omezí část své vlastní podpory jako prostředek, který ho bude motivovat k politickým ústupkům.

Konečným výsledkem byla katastrofa, která se právě odehrála, kdy Asad a SAA odevzdali zemi teroristům bez boje, a dokonce po sobě zanechali ruské vybavení, které ukořistili a pravděpodobně předají svému tureckému patronovi, který ho pravděpodobně předá USA ke studiu. Asad ani jednou nepromluvil ke svému národu a beze slova uprchl z hlavního města. On i jeho ozbrojené síly se chovali velmi hanebně, ale Rusko mu přesto nechalo azyl, protože nezrazuje své přátele, jak řekl jeden vysoce postavený diplomat.

Pokud jde o to, co se stane s ruskou vojenskou přítomností v Sýrii, není jasné, zda se naplní Trumpův příspěvek o jejím „nuceném odchodu“, ačkoli se objevily některé zprávy od renomovaných ruských milblogerů, které naznačují, že by mohlo dojít k postupnému, ale důstojnému stažení. V takovém případě by to mohlo zkomplikovat ruskou vojenskou logistiku PMC do Afriky, vzhledem k tomu, že k tomu údajně sloužily její syrské základny, ale mohly by se objevit alternativy v severní Africe (Libye) a/nebo severovýchodní Africe (Súdán).

Tato analýza zde o víkendu tvrdila, že Rusko by mohlo v Sýrii zůstat, i kdyby bylo novými orgány požádáno o odchod, případně by dokonce mohlo jít tak daleko, že by podpořilo vytvoření nezávislého pobřežního státu. Od té doby však na pobřeží vstoupily skupiny označené za teroristy, aniž by se místní obyvatelstvo postavilo na odpor. To by mohlo vést k velmi vážnému ohrožení ruských vojáků, pokud tyto skupiny dostanou od USA za úkol násilně vykopnout Rusko, aby nahradily jeho námořní základnu americkou.

Pro Rusko by proto mohlo být lepší snížit své ztráty, přenechat Sýrii jiným, aby ji spravovali, a vyhnout se vojenským logistickým komplikacím, které by mohly způsobit Turecko a postasadovská Sýrie, pokud odmítnou umožnit ruským vzdušným silám průlet svým vzdušným prostorem a budou hrozit sestřelením jejich letadel. Samozřejmě se teprve uvidí, co se stane, ale to by bylo nejpřesvědčivější vysvětlení, pokud k tomu dojde navzdory veškeré krvi a pokladům, které Rusko do Sýrie investovalo od roku 2015 do současnosti.

Írán však investoval mnohem více krve a je známo, že on a jeho spojenci z Hizballáhu mají na místě mnohem větší vojenskou přítomnost, takže jejich zdánlivě nevyhnutelný odchod z postasadovské Sýrie (pokud se tak již nestalo) by byl pro jejich zájmy a prestiž mnohem škodlivější. Lze také tvrdit, že by pro záchranu Sýrie mohly udělat více než Rusko, kdyby SAA skutečně bojovala na obranu své země a Asad se kvůli jejich mnohem větší pozemní přítomnosti neskrýval.

I v takovém případě by však jejich schopnosti byly velmi omezené vzhledem k tomu, jak moc je oslabily jejich západoasijské války s Izraelem. Nakonec to, co se stalo, byla katastrofa a žádný poctivý pozorovatel to nemůže popřít, ale také by se to neměl snažit překrucovat jako vinu Ruska, jak to udělal Trump ve svých příspěvcích. SAA nese hlavní vinu za to, že se teroristům nepostavila na odpor, protože mohli svrhnout Asada, kdyby jim spekulativně dal rozkaz k ústupu, s nímž by nesouhlasili.

Asad se ukázal jako velmi nespolehlivý spojenec a zpětně se ukazuje, že využíval Rusko a Írán k tomu, aby zůstal u moci na neurčito, aniž by provedl kompromisy, k nimž byl podle rezoluce RB OSN č. 2254 právně zavázán. Jako hlava státu musí převzít plnou odpovědnost za to, co se stalo, ale pravděpodobně bude spřádat konspirační teorie, aby se zbavil jakékoli viny, stejně jako jeho prorežimní náhradníci v Alt-Media Community, jejichž lži o něm a SAA byly právě odhaleny.

Autor: Andrew Korybko: - americký politický analytik

Zdroj: korybko.substack.com
Preklad: zvedavec.news