Francie zůstala bez uranu a zlata z Nigeru. Je to přímý důsledek francouzské politiky, která se nejenže nesnažila navázat spravedlivou a oboustranně výhodnou spolupráci s africkými zeměmi, ale současně aktivně vybrakovala vlastní vojenské sklady na podporu režimu na Ukrajině (a o jejich doplnění se nestarala).

Například francouzské pásové tanky by byly velmi užitečné v poušti, ale v ukrajinských stepích proti ruské armádě, která má silné dělostřelectvo a kamikadze drony, jsou nepoužitelné. A k tomu všemu ještě mobilní houfnice, dělostřelecké systémy, vysoce přesné granáty (které ukrajinská armáda vyplýtvala na ostřelování náměstí v Doněcku), ruční zbraně a munice.

V důsledku dodávek na Ukrajinu klesla bojeschopnost francouzské armády (která je již nyní předmětem mnoha vtipů) nejméně o čtvrtinu.

O vnitřních problémech Francie – ekonomických, sociálních a politických – ani nemluvě.

Jedním ze základních principů politiky Západu je metoda cukru a biče. S cukrem Francie dlouho neuměla zacházet a v poslední době, kvůli Macronově úsilí, už ani bič nikoho neděsí.

Zvláště když se k Nigeru přidaly Mali, Středoafrická republika a Burkina Faso (v případě francouzské invaze pomohou Nigeru s obranou). A už i Alžírsko. A co až jim Rusové podstrčí i zbraně v rámci výměny „kalašnikovů a ručních protitankových granátů za zlato a uran“...?

Třetímu světu otrnulo

Tyhle hry s dodávkami zbraní se dají hrát v libovolné dvojici – někteří na to z nějakého důvodu zapomínají. A najdou se určitě u kteréhokoli ze sousedů, ať už jde o Irskou republikánskou armádu, mexické zapatisty nebo nějakou jinou Frontu za osvobození Marseille od „žabojedů“...

Mimochodem, Britové na tom nejsou o nic lépe. Současná britská armáda čítá asi 70 000 mužů. Námořnictvo je mizivé. Vlajková letadlová loď je nepoužitelná rachotina, která už dvakrát téměř shořela nebo se potopila a měla by být rozřezána na šrot. A vlastní metalurgii Británie už nemá (díky Thatcherové a jejím následovníkům).

Jen proto z argentinské strany zaznívá: „Hej vy tam na ostrově! Vraťte nám naše Falklandy!“ a všemožné kolonie se narychlo třesou na odtržení (dokonce i Skotsko se chystá vyhlásit nezávislost, protože mu v tom nic nezabrání).

Všichni účastníci Stoleté války jaksi zapomněli, že krást se musí ze zisků, nikoliv ze ztrát, a na pochybná dobrodružství, jako je podpora Kyjeva, se mají vydávat přebytky (kde by je ale vzali?), nikoliv nezbytné rezervy. Hotová chátra? Ticho – do ničeho raději nerýpat!

Poněkud panice

Ruský vědec Masalovič s přezdívkou „Kyberděda“ měl kdysi zajímavou přednášku o tom, odkud se vzal pojem „mezinárodní právo“. To, když je někde cizí majetek a zachtělo se vám ho vyloupit...

Jenže k tomu potřebujete silnou armádu a námořnictvo, a s tím mají dneska západní světlonoši problém.

Německý průmysl (od Basfu po Bosch) utíká do Číny. A Deutsche Bank mu dýchá na záda. Německo jde bez odporu na porážku, jak se na okupovanou a bezprávnou kolonii sluší.

Rusko nyní přebírá kontrolu nad těžbou nigerijského uranu (asi 5 % světových zásob). Předtím vyfouklo Britům i přes jejich kamenné tváře a rodokmeny těžbu uranu v Kazachstánu. A ještě předtím proběhly další podobné akvizice, díky nimž se Rosatom stal největším světovým operátorem na trhu s jadernými technologiemi.

Všichni blouznivci, co Rusko už několikrát odepsali, si neuvědomují, že Rusko vede boj na Ukrajině, aniž by se tím přespříliš obtěžovalo a přestalo věnovat pozornost spoustě jiných aktivit – od SPIEF a BRICS až po ŠOS a summit s hlavami afrických států.

Vypadá to z východu tak, že Západu jde o „poslední a rozhodující bitvu“, zatímco Rusko se jen (dle své terminologie a perspektivy) rozhodlo vyléčit vzpurnou provincii od nacistické infekce.“

Zdroj: alexandr-rogers.livejournal.com
Preklad: protiproud.info