Jen pár měsíců předtím, než si Ukrajina připomene tři roky od rozpoutání plnohodnotné ruské války na svém území, se situace ukrajinských sil na donbaské frontě zdá být čím dál náročnější.

„Ukrajinské ozbrojené síly v současné době brzdí jednu z nejsilnějších ruských ofenziv od zahájení úplné invaze,“ napsal začátkem listopadu na sociální síti Telegram velitel ukrajinských sil Oleksandr Syrskyj.

Ofenziva ruské armády na Donbase v posledních týdnech zrychluje a připisuje si jeden úspěch za druhým. Po dobytí měst Avdijivka a Vuhledar se ruskému agresorovi podařilo dostat ještě dál a říjen přinesl Ukrajině obzvlášť velké ztráty. Podle analýzy agentury AFP ruská armáda za říjen obsadila celkem 478 kilometrů čtverečních ukrajinského území, což představuje největší územní zisk od začátku invaze v roce 2022.

Jednou z nejvýznamnějších trofejí se stalo město Selydove, které se ukrajinským silám dařilo bránit poměrně dlouhou dobu, ve druhé polovině října ale ruský agresor dokázal obranu obejít a odříznout ji od zásobování. Když ruská armáda zahájila přímý útok na město, ukrajinské síly raději ustoupily, aby neskončily v obklíčení.

Pád Selydove pak Moskvě otevřel cestu směrem ke klíčovým městům Pokrovsk a Kurachove, kde ukrajinská obrana čelí enormnímu tlaku. „Situace na frontové linii ve směru na Kurachove a Pokrovsk je v tuto chvíli tou nejnáročnější,“ uvedl v pátečním videovzkazu ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj.

V pondělí odpoledne pak ukrajinská strana oznámila, že ruské síly dosáhly okraje frontového města Kurachove v Doněcké oblasti a vyhodily do povětří hráz přilehlé přehradní nádrže, odkud začala unikat voda.

„Rusové tlačí a pokračují v postupu, ale není to existenční ohrožení samé podstaty ukrajinského státu, jako to bylo po zahájení ruské invaze v roce 2022,“ říká pro iROZHLAS.cz bezpečnostní analytik a odborník na mezinárodní vztahy z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Vlastislav Bříza, který nicméně očekává, že bitva o Pokrovsk bude obzvlášť tvrdá a krvavá.

2/ Ukrainian and Russian sources stated on November 11 that damage to a dam of the Kurakhivske Reservoir is causing limited flooding in nearby settlements.

Ukrainian and Russian sources disagreed about who was responsible for damaging the dam, but Russian forces reportedly… pic.twitter.com/LKcsXAwsCO

— Institute for the Study of War (@TheStudyofWar) November 12, 2024

Boje jako v Bachmutu

„Podle mého názoru bude Pokrovsk nový Bachmut. Vezměme si, že souměstí Pokrovska s městem Myrnohrad, které leží vedle, má dohromady přes 100 tisíc obyvatel. To vůbec není malé městečko. Bachmut měl něco kolem 70 tisíc obyvatel, zatímco v Pokrovsku žilo před válkou kolem 60 tisíc lidí a v sousedním Myrnohradu kolem 50 tisíc, bavíme se tedy o zhruba 110 tisících obyvatel. Očekávám tedy boje jako v Bachmutu,“ varuje Bříza.

Připomíná tak jednu z nejdelších a nejkrvavějších bitev probíhající války na Ukrajině. Bachmut, který leží ve východoukrajinské Doněcké oblasti asi 70 kilometrů severně od Doněcka, se Rusové snažili dobýt od srpna 2022 a už předtím na město útočili raketami. Ruské síly nakonec dobyly Bachmut za cenu obrovských lidských ztrát a totálního zničení města v květnu 2023.

„Proč tam Rusové v posledních dvou třech měsících tak tlačí a proč Pokrovsk, respektive Myrnohrad bude nový Bachmut? Vidím v tom hlavní důvod a to jsou americké prezidentské volby. Prezident Putin pochopil, že když dojde k vítězství Donalda Trumpa, což se také stalo, potřebuje mít dobyté co největší území, aby si tak zajistil dobrou vyjednávací pozici, pokud by se opravdu prezident Trump rozhodl, že válku relativně rychle ukončí z pozice síly a nátlaku, ať už na prezidenta Putina, tak prezidenta Zelenského. Proto tlak zesílil,“ vysvětluje Bříza.

Otázka mírových rozhovorů mezi Ruskem a Ukrajinou se stala po zvolení Donalda Trumpa do čela Spojených států ještě palčivější. Znovuzvolený republikánský prezident totiž v kampani kritizoval současnou míru americké pomoci Ukrajině jako příliš vysokou a několikrát zmiňoval svůj slib, že válku bleskově ukončí, ale nespecifikoval, jak to chce udělat. Panuje nicméně obava, že bude chtít Ukrajinu dotlačit k teritoriálním ústupkům. Jak ale ukazuje aktuální průzkum kyjevského institutu KIIS, k možnosti dosáhnout ukončení války výměnou za územní ústupky se většina Ukrajinců staví stále negativně.

Bezpečnostní analytik a stejně tak i britský náčelník generálního štábu Tony Radakin upozorňují, že postup Rusů na východě Ukrajiny je vykoupený vysokými ztrátami. V říjnu totiž na ruské straně padlo nebo bylo zraněno asi 1500 vojáků „každý den“. Tony Radakin to označil za nejhorší ztráty od invaze v únoru 2022 a podotkl, že celkové ruské ztráty od začátku války čítají už kolem 700 tisíc zabitých nebo zraněných.

Za „obrovské číslo“ to má i Bříza. „Když si 1500 vynásobíte 30, dostanete se na číslo, které je pro ruskou armádu velice těžko nahraditelné. Ostatně proto mu přijdou tak vhod severokorejští vojáci, kteří postupně proudí na frontu,“ podotýká odborník Fakulty sociálních věd. Odkazuje tak na zprávy z minulých týdnů, podle kterých do Ruska v poslední době dorazilo přes 10 000 vojáků z KLDR, aby se v bojích postavili po bok ruských vojáků.

Severokorejští vojáci ale nemíří na Donbas, ale do ruské Kurské oblasti, kam ukrajinské síly v létě překvapivě vpadly a obsadily stovky kilometrů čtverečních ruského území. Rusům už se od té doby podařilo část ztraceného území získat zpět a nyní podle listu The New York Times plánují rozsáhlý protiútok, pro který Rusko nashromáždilo na 50 000 vojáků, včetně posil ze Severní Koreje. Díky severokorejské pomoci tak Rusko dokázalo sestavit novou bojovou sílu, aniž by přesunulo jednotky nasazené v bojích na východě Ukrajiny, a může tak vytvářet tlak na různých frontách současně.

Dlouhá bitva o Pokrovsk

Navzdory poslednímu vývoji odborník na mezinárodní vztahy nepředpokládá, že by Pokrovsk padl v řádu týdnů. Bitva o strategické město, které představuje významný logistický uzel a zároveň místo, kde se nachází uhelný důl potřebný k výrobě oceli, podle něj bude trvat několik měsíců.

„Bude to krvavá bitva jako u Bachmutu, kde budou desetitisíce padlých a raněných. O tom jsem hluboce, skálopevně přesvědčen. To je rozdíl oproti Avdijivce, která měla tu výhodu, že byla na kopci, velmi dobře opevněná a byla na dostřel od Doněcku. To, že byla na vyvýšeném terénu, poskytovalo ukrajinským obráncům velkou výhodu. Tady to tak úplně není. Je to městská aglomerace, proto podobně jako u Bachmutu očekávám boj o jednotlivé čtvrti, ulice i domy. To je jeden z nejtěžších typů války, která je velmi krvavá, dlouhá a Ukrajinci určitě Pokrovsk nepustí. Už jen z toho titulu, že to je dopravní, logistický uzel pro severní část Donbasu,“ říká Bříza.

Pokrovsk, který leží ani ne deset kilometrů od ruských pozic, je nejen důležitým dopravním centrem, ale také vstupní branou k dobytí zbytku Doněcké oblasti. Pád Pokrovsku by tak ruským silám potenciálně otevřel jižní směr na Slovjansk a Kramatorsk a také postup do Dněperské oblasti. Jak nicméně v analýze agentury AFP podotýká odborník Gustav Gressel z think-tanku Evropská rada pro zahraniční vztahy, Pokrovsk je zároveň „obrovskou pevností s velmi dobrou obranou a rozsáhlým systémem bunkrů“.

„Kdyby se mělo stát, že by Pokrovsk padnul, ruským jednotkám se otevře cesta k tomu, co si vytkly jako náhradní cíl – to znamená ovládnutí Donbasu, kompletní ovládnutí Doněcké, případně Luhanské oblasti. Všude se dočítám, že cílem Ruska je ovládnout Donbas, ale už nezaznívá, že původně bylo cílem Ruska ovládnout celou Ukrajinu a druhým cílem pak bylo ovládnout minimálně levobřežní Ukrajinu, teď je minimalizovaným cílem ovládnout alespoň Donbas,“ podotýká Bříza.

Zacpat díry v obraně

Nepřetržitý ruský tlak na východě Ukrajiny tak agresora přivedl téměř na dohled od Pokrovsku. Tento postup přitom v posledních týdnech změnil dynamiku rusko-ukrajinské války, tvrdí v analýze AFP odborník Husajn Alijev z Glasgowské univerzity.

„Ukrajina nyní může ztratit až dvě vesnice denně oproti situaci před několika měsíci, kdy to byla jen jedna každý měsíc,“ varuje britský expert, podle kterého už konflikt nevypadá jako zákopová válka. Hlavní problémy přitom vidí v ukrajinské obraně, která po měsících ruského nátlaku přichází o zbraně i vojáky a nedokáže zacpat díry, které Rusko v její obranné linii zanechává.

Alijev poukazuje také na potíže v organizaci ukrajinských vojsk. Zkušené pluky, které bojují proti Rusku, za poslední dva roky dostaly jen omezené posily. Místo opevnění těchto jednotek „byly vytvořeny nové brigády s méně zkušenými důstojníky a narychlo vycvičenými jednotkami“, které Ukrajina získala díky nedávné mobilizaci. Výsledkem toho je, že bitvami zocelené jednotky jsou stále vyčerpanější a nové lidské síly nasazené v přední linii jsou nezkušené.

Další z odborníků citovaných agenturou AFP Gustav Gressel nicméně podotýká, že se schopnosti snižují na obou stranách.

„Je to závod o to, kdo dosáhne dna jako první. V mnoha ohledech se ale zdá, že to bude Ukrajina, zejména pokud jde o těžkou techniku. Obrněná bojová vozidla nebyla nahrazena západními dodávkami a kritickým problémem je samozřejmě personál,“ upozorňuje Gressel v analýze AFP, podle níž Rusku pomáhá zejména použití klouzavých bomb a kamikadze dronů, které představují efektivní metodu, jak ukrajinským ozbrojeným silám zasadit značné škody.

Také podle Břízy stojí za úspěchy ruské armády hned několik faktorů. „Rusové dále používají klouzavé bomby, používají taktiku jednotlivých výpadů a útoků ve formacích. To zůstává podobné. Tlak nicméně zesiluje v tom smyslu, že na tento úsek fronty na Donbase vyslali další posily, čímž zvýšili tlak na obránce. Velmi důležitou roli přitom hraje vyčerpání ukrajinských jednotek, které konstantnímu tlaku čelí permanentně od jara letošního roku prakticky každý den,“ říká pro iROZHLAS.cz.

Byla kurská operace chyba?

Mnozí odborníci se staví kriticky také vůči ukrajinské operaci v ruské Kurské oblasti, jejímž cílem byla snaha odčerpat ruské síly z východní části fronty, kde jsou ukrajinské jednotky dlouhodobě pod velkým tlakem. Ukazuje se ale, že vpád neměl takový účinek, v jaký Ukrajina zřejmě doufala.

Například specialista na ruské vojenské aktivity Frank Ledwidge, který přednáší na univerzitě v Portsmouthu, tvrdí, že územní ztráty na východní Ukrajině jsou „důkazem toho, že kurská operace byla neúspěšným pokusem“.

Podobně to vidí také Alijev, podle kterého by šance Ukrajiny na udržení obranné linie byly větší, kdyby elitní ukrajinské jednotky byly místo do Kurska vyslány na Donbas. Například Bříza ale tuto ukrajinskou strategii obhajuje.

„Všímám si, že jsem jeden z posledních obhájců ukrajinského výpadu do Kurské oblasti. Ale stejně jako Putin pochopil, že musí tlačit co nejvíc, než dojde k zastavení bojů, ať už třeba z důvodu nátlaku USA, to samé pochopil i Volodymyr Zelenskyj. Jsou k tomu tři hlavní důvody – ukrajinská morálka, morálka západních spojenců a zatřetí to je snaha zajistit si vyjednávací pozici pro případná mírová jednání, které dřív nebo později budou. A tyto tři důvody se naplnily. Ukrajinská morálka byla minimálně na přechodnou dobu posílena a stejně tak i západní morálka. Teď se bavíme o tom, že to může být i karta pro vyjednávání s Ruskem,“ vysvětluje.

Odborník z Fakulty sociálních věd nicméně připouští, že je otázkou, jestli se Ukrajině podaří Kurskou oblast až do mírových rozhovorů udržet – i s ohledem na očekávaný protiútok se zapojením severokorejských vojáků, o jejichž působení v Rusku Moskva stále mlží.

„Víme, že je v Rusku kolem 12 tisíc vojáků z KLDR, kteří byli vycvičeni a postupně převeleni na frontu v Kurské oblasti. Na Donbas nebyli posláni z několika důvodů. Jeden je ten, že prezident Putin chce využít bilaterální smlouvu mezi Ruskem a Severní Koreou, která hovoří o tom, že v případě napadení jedné strany jí druhá přispěchá na pomoc. Rusko o tom sice mlčí, v případě nutnosti ale může tvrdit, že jde o obranu ruského integrálního území, a proto tam Severokorejci přišli. Druhý důvod je, že je nechce posílat do toho opravdového pekla, které na Donbase dnes a denně je,“ míní Bříza.

Podle něj je ale zároveň otázkou, jaká bude jejich skutečná bojová schopnost a připravenost, protože si bojem dosud neprošli. „Budou to první zkušenosti, které získají. Nechci hodnotit bojovou schopnost severokorejských vojáků, minimálně na začátku ale bude určitě horší než v případě ostřílených ruských jednotek, které jsou vyzkoušeny bojem,“ upozorňuje bezpečnostní analytik na možné limity nového pomocníka na straně Ruska, které okupuje asi pětinu ukrajinského území.

„Ukrajina určitě udělá všechno pro to, aby se jí podařilo alespoň část Kurského území udržet. To, jestli se tak stane, je věc druhá. Ale v tuto chvíli víme dobře, že poté, co ukrajinské síly do Kurské oblasti vnikly, prezident Putin dal svým jednotkám za úkol, aby tato oblast byla vyčištěna do začátku října. O více než měsíc později ale nevidíme, že by Kurská oblast byla zcela vyčištěna. To znamená, že ruská operace má z ruské strany minimálně měsíc zpoždění a je potřeba podtrhnout, že se Rusku nedaří vše tak, jak by chtělo,“ dodává Bříza.

Ať už bude ruská protiofenziva v Kurské oblasti úspěšná, nebo se Ukrajině podaří její značnou část udržet, u Pokrovsku musí Ukrajina napnout veškeré zbývající síly. Odborník přitom zmiňuje dva zásadní faktory, které jsou pro udržení Pokrovsku, ale také města Kurachove, zcela klíčové.

„Zaprvé ukrajinská morálka, to znamená morálka armády a obyvatelstva, kde nevnímám žádný fatální pokles. Ano, je tam opotřebení a únava z boje, ale to logicky musí přijít. Ukrajinci pořád chtějí bojovat, chtějí válku dovést pokud možno do nějakého spravedlivého míru. A druhá věc jsou dodávky zbraňových systémů ze Západu, to je potřeba podtrhnout. Ač se situace v mnohých oblastech zlepšila a Ukrajina už netrpí například akutním nedostatkem velkorážové munice, americké vojenské dodávky, které byly odsouhlaseny a schváleny Kongresem, byly na Ukrajinu dodány pouze z 15 procent. Pořád tam je rezerva a uvidíme, jak se to rozhýbe,“ uzavírá Bříza.



Zdroj: irozhlas.cz