Geopolitická šachovnice je v neustálém posunu – a nikdy více nebyla než v naší aktuální rozžhavené situaci.

Fascinující konsensus v diskusích mezi čínskými vědci – včetně těch, kteří jsou součástí asijských a amerických diaspor – je, že nejenže Německo/EU ztratilo Rusko, možná nenávratně, ale že Čína získala Rusko s ekonomikou vysoce komplementární s čínskou a s pevnými vazbami na globální jih/globální většinu, což může Pekingu přinést prospěch a pomoci mu.

Mezitím několik atlantických analytiků zahraniční politiky je zaneprázdněno snahou změnit narativ o NATO vs. Rusko s použitím základů realpolitiky.

Nový směr spočívá v tom, že je „strategickým šílenstvím“, když Washington očekává, že porazí Moskvu, a že NATO zažívá „únavu dárců“, protože válečný štváč v mikině z Kyjeva „ztrácí důvěryhodnost“.

Překlad: je to NATO jako celek, které zcela ztrácí důvěryhodnost, protože jeho ponížení na ukrajinském bojišti je nyní bolestně názorné pro celou globální většinu.

Navíc „únava dárců“ znamená prohrát velkou válku. Jak neúnavně zdůrazňoval vojenský analytik Andrej Marťanov, „plánování NATO je vtip. A jsou závistiví, bolestně závistiví a žárliví.“

Věrohodná cesta před námi je taková, že Moskva nebude vyjednávat s NATO – pouhým doplňkem Pentagonu –, ale nabídne jednotlivým evropským zemím bezpečnostní pakt s Ruskem, který by učinil jejich potřebu členství v NATO nadbytečnou. To by zajistilo bezpečnost pro každý zúčastněný stát a zmírnilo by na něj tlak ze strany Washingtonu.

Daly by se uzavřít sázky na to, že to nejrelevantnější evropské mocnosti přijmou, ale rozhodně ne Polsko – evropská hyena – a pobaltské čivavy.

 

 

Souběžně s tím by Čína mohla nabídnout mírové smlouvy Japonsku, Jižní Koreji a Filipínám a následně by mohla zaniknout významná část základen amerického Impéria.

Problém je opět v tom, že vazalské státy nemají pravomoc dodržovat jakoukoli dohodu zajišťující mír.

Němečtí podnikatelé jsou neoficiálně (mimo záznam) přesvědčeni, že dříve nebo později se Berlín může vzepřít Washingtonu a začít byznys s rusko-čínským strategickým partnerstvím, protože je to pro Německo výhodné.

Zlaté pravidlo však stále nebylo splněno: pokud vazalský stát chce být považován za suverénní stát, první věcí, kterou je třeba udělat, je uzavřít klíčové pobočky základen Impéria a vyhnat americké jednotky.

Irák se o to snaží už roky, bez úspěchu. Třetina Sýrie zůstává okupována USA – i když USA prohrály svou zástupnou válku proti Damašku kvůli ruské intervenci.

 

Projekt Ukrajina jako existenční konflikt

Rusko bylo nuceno bojovat proti sousedovi a příbuzným, které si prostě nemůže dovolit prohrát; a jako jaderná a nadzvuková mocnost to nedopustí.

I když bude Moskva poněkud strategicky oslabena, ať už to dopadne jakkoli, jsou to USA – podle názoru čínských učenců –, kdo se možná dopustil největší strategické chyby od založení Impéria: přeměnil projekt Ukrajina v existenční konflikt a zavázal celé Impérium a všechny jeho vazaly k totální válce proti Rusku.

To je důvod, proč nemáme žádná mírová jednání a dokonce odmítáme příměří; jediným možným výsledkem, který vymysleli straussovští neokonzervativní psychopati, kteří řídí zahraniční politiku USA, je bezpodmínečná kapitulace Ruska.

V nedávné minulosti si Washington mohl dovolit prohrát své války proti Vietnamu a Afghánistánu. Ale prohrát válku s Ruskem si prostě dovolit nemůže. Až se to stane a už je to na obzoru, vzpoura vazalů bude dalekosáhlá.

Je zcela jasné, že od nynějška začnou Čína a BRICS+ – s expanzí započatou na summitu v Jižní Africe příští měsíc – podkopávat americký dolar. S Indií nebo bez ní.

 

 

Bezprostředně nevznikne žádná měna BRICS – jak je uvedeno v některých vynikajících bodech v této diskusi. Rozsah práce je obrovský, šerpové jsou teprve v počátečních fázích debat a širší obrysy ještě nebyly definovány.

Přístup BRICS+ se vyvine od vylepšených mechanismů přeshraničního vypořádání – něco, co zdůrazňovali všichni od Putina po šéfku centrální banky Elviru Nabiullinovou – až nakonec po vytvoření další nové měny.

Pravděpodobně to bude spíše obchodní nástroj než suverénní měna, jako je euro. Bude navržen tak, aby konkuroval americkému dolaru v obchodu, zpočátku mezi zeměmi BRICS+ a byl schopen obejít hegemonický ekosystém amerického dolaru.

Klíčovou otázkou je, jak dlouho může falešná ekonomika Impéria –  jak ji klinicky rozebral Michael Hudson – vydržet v této široké škále geoekonomické války.

 

Všechno je „hrozba pro národní bezpečnost“

Na frontě elektronických technologií se Impérium nebrání vynutit si globální ekonomickou závislost, monopolizuje práva duševního vlastnictví a jak poznamenává Michael Hudson, „vytěžuje ekonomickou rentu z účtování vysokých cen za špičkové počítačové čipy, komunikaci a výrobu zbraní.“

V praxi se toho moc neděje, kromě zákazu pro Tchaj-wan dodávat cenné čipy do Číny a žádosti TSMC, aby co nejdříve vybudovala komplex na výrobu čipů v Arizoně.

Předseda představenstva TSMC Mark Liu však poznamenal, že závod se potýká s nedostatkem pracovníků se „specializovanými odbornými znalostmi potřebnými pro instalaci zařízení v polovodičovém zařízení“. Takže tolik vychvalovaná továrna na výrobu čipů TSMC v Arizoně nezačne vyrábět dříve než v roce 2025.

 

 

Hlavním požadavkem Impéria vůči vazalům NATO je, že Německo a EU musí zavést obchodní železnou oponu proti rusko-čínskému strategickému partnerství a jejich spojencům, čímž se zajistí „bezrizikový“ obchod.

Jak se dalo očekávat, americký Think Tankland se zbláznil a zaměstnanci American Enterprise Institute zběsile prohlašují, že ani ekonomické odstranění rizika nestačí: USA potřebují tvrdý rozchod s Čínou.

Ve skutečnosti je to v souladu se skutečností, že Washington rozbíjí mezinárodní pravidla volného obchodu a mezinárodní právo a považuje jakoukoli formu obchodu a SWIFT a finanční výměny za „hrozby národní bezpečnosti“ pro ekonomickou a vojenskou kontrolu USA.

Dalším obrazem před námi tedy není Čína uvalující obchodní sankce na EU – která zůstává hlavním obchodním partnerem Pekingu, ale Washington uvalující tsunami sankcí na země, které se odvažují prolomit obchodní bojkot vedený USA.

 

Rusko-KLDR se setkává s Ruskem-Afrikou

Jen tento týden se na šachovnici odehrály dva tahy, které změnily hru: významná návštěva ruského ministra obrany Sergeje Šojgu v KLDR a rusko-africký summit v Petrohradu.

Šojgu byl v Pchjongjangu přijat jako rocková hvězda. Měl osobní schůzku s Kim Čong-unem. Vzájemná dobrá vůle vede k vysoké pravděpodobnosti, že se Severní Korea nakonec připojí k jedné z multilaterálních organizací, které si razí cestu k multipolaritě.

 

 

Pravděpodobně to bude rozšířená Euroasijská hospodářská unie (EAEU). Mohlo by to začít dohodou o volném obchodu mezi EAEU a KLDR, jako jsou ty, které byly uzavřeny s Vietnamem a Kubou.

Rusko je nejvyšší velmocí v EAEU a může ignorovat sankce vůči KLDR, zatímco BRICS+, ŠOS nebo ASEAN příliš mnoho přemýšlejí. Klíčovou prioritou Moskvy je rozvoj Dálného východu, větší integrace s oběma Koreami a Severní mořská cesta neboli Arktická hedvábná stezka. KLDR je v tomto případě přirozeným partnerem.

Dostat KLDR do EAEU udělá s investicemi BRI zázraky: jakési krytí, které Peking v okamžiku, kdy investuje v KLDR, nemá. To by se mohlo stát klasickým případem hlubší integrace BRI-EAEU.

Ruská diplomacie na nejvyšších úrovních se všemožně snaží zmírnit tlak na KLDR. 

Strategicky jde o skutečnou změnu hry; představte si obrovský a docela sofistikovaný severokorejský průmyslově-vojenský komplex, který se přidal ke strategickému partnerství mezi Ruskem a Čínou a obrátil celé asijsko-pacifické paradigma vzhůru nohama.

Rusko-africký summit v Petrohradu byl sám o sobě další změnou hry, která způsobila apoplexii (mrtvicový stav, pozn.red.) kolektivním západním mainstreamovým médiím. Nebylo to nic menšího, než že Rusko slovy a činy veřejně oznámilo komplexní strategické partnerství s celou Afrikou, i když nepřátelský kolektiv Západu vede hybridní válku – a to nejen – proti Afro-Eurasii.

Putin ukázal, že Rusko drží 20% podíl na celosvětovém trhu s pšenicí. Za prvních 6 měsíců roku 2023 vyvezlo do Afriky již 10 milionů tun obilí. Nyní Rusko poskytne Zimbabwe, Burkině Faso, Somálsku a Eritrei po 25-50 tisíc tun obilí v příštích 3-4 měsících zdarma.

 

 

Putin podrobně popsal vše – od přibližně 30 energetických projektů po celé Africe až po expanzi exportu ropy a plynu a „unikátní neenergetické aplikace jaderné technologie, včetně medicíny“; otevření ruské průmyslové zóny poblíž Suezského průplavu s produkty, které budou vyváženy do celé Afriky; a rozvoj africké finanční infrastruktury, včetně napojení na ruský platební systém.

Zásadní je, že také vyzdvihl užší vazby mezi EAEU a Afrikou. Panel fóra „EAEU-Afrika: Horizonty spolupráce“ zkoumal možnosti, které zahrnují užší kontinentální spojení s BRICS a Asií. Může se rýsovat příval dohod o volném obchodu.

Rozsah fóra byl docela působivý. 

Byly zde panely „de-neokolonalizace“, jako například „Dosažení technologické suverenity prostřednictvím průmyslové spolupráce“ nebo „Nový světový řád: od dědictví kolonialismu k suverenitě a rozvoji“.

A samozřejmě se také diskutovalo o Mezinárodním severojižním dopravním koridoru (INSTC), s hlavními hráči – Rusko, Írán a Indie – kteří se rozhodli prosadit jeho zásadní rozšíření do Afriky a vyhnout se tak přímořským oblastem NATO.

Odděleně od zběsilého tempa akcí v Petrohradu prošel Niger vojenským převratem. Ačkoli konečný výsledek se teprve uvidí, Niger se pravděpodobně připojí k sousednímu Mali a prosadí svou zahraničněpolitickou nezávislost na Paříži. Francouzský vliv je také přinejmenším „resetován“ ve Středoafrické republice (SAR) a Burkině Faso. 

Překlad: Francie a Západ jsou postupně vytlačovány po celém Sahelu, jeden krok po druhém, v nevratném procesu dekolonizace.

 

 

 

Dejte si pozor na Bledé koně zkázy

Tyto přesuny po šachovnici, od KLDR po Afriku a čipová válka proti Číně, jsou stejně zásadní jako nadcházející, otřesné ponížení NATO na Ukrajině. 

Přesto si nejen rusko-čínské strategické partnerství, ale také klíčoví hráči napříč globálním jihem/globální většinou plně uvědomují, že Washington pohlíží na Rusko jako na taktického nepřítele a připravuje se na prvořadou Totální válku proti Číně.

V současné době stále nevyřešená tragédie na Donbasu zaměstnává Impérium a drží ho dál od Asie a Tichomoří. Washington se však pod straussovskými neokonzervativními psychopaty stále více utápí v zoufalství a beznaději, takže je ještě nebezpečnější.

Po celou tu dobu, zatímco „džungle“ BRICS+ turbulentní rychlostí spouští nezbytné mechanismy schopné odsunout unipolární západní „zahradu“, bezmocná Evropa míří do propasti, nucena oddělit se od Číny, BRICS+ a de facto globální většiny.

Není třeba ostříleného meteorologa, aby viděl, odkud stepní vítr vane – zatímco Bledí koně zkázy plánují rozdupat šachovnici, ten vítr začíná kvílet.

 

Autor: Pepe Escobar - brazílsky novinár a geopolitický analytik. Pre Asia Times Online píše pravidelný stĺpček "The Roving Eye“, v ktorom pravidelne diskutuje o nadnárodnom "súperení o dominanciu na Blízkom východe a v Strednej Ázii". Rovnako píše aj pre portál The Cradle. Escobar sa od konca 90. rokov zameriava na strednú Áziu, Rusko, Blízky východ a Irán. Je autorom množstva kníh; jeho poslednou je Raging Twenties.

 

Zdroj: sputnikglobe.com
Preklad: pokec24.cz