Robert Fico se svojí sociálně demokratickou stranou Směr vyhrál slovenské parlamentní volby. Při velmi vysoké volební účasti, která potvrdila, že velká většina Slováků dobře porozuměla významu těchto voleb a proto se jich zúčastnila, je jeho volební vítězství jen obtížně zpochybnitelné. Volební mapa Slovenska je totiž jasná: pouze ve dvou hlavních metropolích Bratislavě a Košicích a v několika k nim přilehlých okresech vyhráli progresivisté vedeni Michalem Šimečkou. Až na pár dalších výjimek patřících tradičně promaďarským či křesťansky laděným voličům, je drtivá většina Slovenska „proficovská“.

Proč tedy byly tyto volby (nejen) v Čechách sledovány tak pozorně?

Kromě přirozeného zájmu plynoucího z historické příbuznosti i podobnosti našich dvou států, bylo zřejmé, že na Slovensku dochází k zásadnímu střetu dvou politických světů. Světa politiky vedené skrze standardní politické strany stavící úspěch svých programů na zájmech autentických občanů, a politických formací utvářených uměle, účelově a nahodile na jedno dvě politická období, často kořenící v zahraničí bez pochopení skutečných zájmů obyčejných lidí. Zatímco Robert Fico objel Slovensko s cílem „podat si ruku s každým voličem“, progresivisté vsadili na člověka fakticky vždy žijícího, studujícího, pracujícího a vydělávajícího v zahraničí Michala Šimečku a rétoriku o ohrožení prozápadní orientace Slovenska.

V jednom z bezprostředních povolebních televizních studiích charakterizovala podstatu volebního střetu velmi přesně slovenská herečka Deana Horváthová-Jakubisková: to, co s v posledních letech na Slovensku dělo, poškodilo tuto zemi ekonomicky, morálně i lidsky. Slováci si podle ní přejí návrat přirozených morálních a konzervativních hodnot, zajídá se jim „bruselské“ pokrokářství. Věří v rodinu, netouží po genderu, přejí si skoncovat s dělením na „mladé“ a „staré“ a věří v obnovení mezigeneračních vztahů. Aniž by paní Horváthová jedinkrát zmínila Ficovo jméno, přelomovost voleb viděla v příležitosti vytvořit takovou vládu, která „napraví to, co se na Slovensku za posledních 10 – 15 let zbouralo, [protože] chceme, aby mladí měli kam do budoucnosti jít“. Je velmi pravděpodobné, že toto byl většinový názor slovenského voliče, kvůli kterému volil stranu Roberta Fica.

(Záznam vyjadrenia D. Horváthovej-Jakubiskovej v článku TU - tretie video v poradí od cca 3. minúty - pozn. IV)

Hned v nedělním ranním komentáři nejčtenějšího slovenského deníku Sme se ovšem šéfredaktorka tohoto progresivistického listu rozhořčila, že „Fico porazil Slovensko“. Ve své nenávistné zaslepenosti potvrdila, že jednou z charakteristik progresivistů, i v Čechách s tím máme bohaté zkušenosti, je jejich neochota smířit se s porážkou a přijmout prohru. Pravda je totiž skutečně jiná: Fico Slovensko neporazil, Fico na Slovensku vyhrál. A je i jedno, zda hlasy získal od autentických sociálně demokratických voličů, nebo od lidí svým hlasem „jen“ protestujících proti zoufalému výkonu slovenských politiků posledních let.

Ovšem onen nenávistný výkřik „Fico porazil Slovensko“ lze číst i jinak. Mají-li totiž ve Sme na mysli Slovensko vazalsky podřízené všemu bruselskému, mají-li na mysli Slovensko vědomě opouštějící národní tradice a historické kořeny, mají-li na mysli Slovensko ve vleku zničujících ideologií progresivistického Západu, mají-li na mysli slovenské politiky nekriticky papouškující vše „západní“, pak asi ano – takové Slovensko Robert Fico s podporou normálních Slováků skutečně porazil.

Plyne z toho všeho nějaké poučení také pro aktuální českou politickou a mediální elitu?

Slováci nám ukázali, že je možné vzepřít se hloupým obviněním z „národovectví“ či mediálním masážím „prestižních“ západních deníků a lze si – třeba i proti všem – zkusit najít vlastní cestu. Vezmou-li si Češi z nezávislého chování části slovenských voličů správné poučení, má se Fialova vláda na co těšit! I v Čechách nás v příštích parlamentních volbách čeká souboj dvou politických světů a Slováci nám cestu naznačili.

Jenom nám v Čechách chybí nějaký ten jasný, srozumitelný a charismatický Robert Fico.

 

Ivo Strejček, 3. 10. 2023

 

Zdroj: Institut Václava Klause / InfoVojna