Letní počasí ve středu Evropy v současné době zanechává mnoho důvodů k radosti. Přesto byl prý červenec 2023 dosud nejteplejším měsícem – pravděpodobně i za posledních 100 000 let, tvrdí institut EU. Dva klimatologové se na data podívali blíže a uvedli titulky na pravou míru.

Několik médií již 27. a 28. července informovalo, že se tento měsíc zapíše do historie jako dosud nejteplejší od počátku záznamů o počasí. Tento závěr vychází z údajů poskytnutých programem EU pro pozorování Země Copernicus. Proti tomu se postavili dva uznávaní američtí klimatologové.

Téměř 17 stupňů

Například červencové počasí v Německu k údajnému rekordu přispělo jen sotva. Zejména druhá polovina měsíce byla příliš vlhká a teploty se téměř nedostaly nad 25 stupňů – navzdory vrcholícímu létu.

Za novou celosvětově rekordní hodnotu průměrné teploty vzduchu při zemském povrchu 16,95 stupně Celsia tak prý mohou jiné země s extrémními projevy počasí. Předchozím rekordním měsícem byl červenec 2019 s průměrnou hodnotou 16,63 stupně. Nejteplejším dnem od počátku záznamů byl podle zprávy Copernicus 6. červenec.

Evropská komise to zdůvodňuje vlnami veder v Severní Americe, Asii a Evropě a také lesními požáry v zemích, jako je Řecko, Itálie, Španělsko a Kanada. Existuje několik indicií, že tyto požáry byly způsobeny spíše lidskou činností než vysokými teplotami a změnou klimatu. To je také předpoklad hasičského sboru na řeckém ostrově Rhodos. Podle WWF je člověk zodpovědný za více než 90 % všech lesních požárů – ať už z nedbalosti, nebo úmyslným zapálením.

Ředitel programu EU pro pozorování Země Carlo Buontempo však jménem programu Copernicus vysvětluje, že nová rekordní hodnota je významná i mimo záznamy o počasí, jak uvádí Zeit.

Podle něj nálezy z letokruhů stromů a ledových jader ukazují, že současné teploty jsou „bezprecedentní v naší historii za posledních tisíc let“. To se pravděpodobně týká i posledních 100 000 let.

Dva profesoři proti klimatickému humbuku

Cliff Mass, profesor atmosférických věd na Washingtonské univerzitě v USA, je skeptičtější. Podle listu The Australian vidí ve zprávách „přehánění“ a vyloženě „humbuk kolem extrémních povětrnostních podmínek a vln veder“. Zejména připomněl, že Země se v současné době nachází na konci chladného období známého jako malá doba ledová. Tato chladná fáze trvala přibližně od roku 1600 do roku 1850.

Předtím podle něj v historii Země opakovaně docházelo k teplým fázím, například před 1000 lety během středověkého teplého období. Během této fáze prý byla průměrná teplota na Zemi výrazně vyšší než dnes.

Na svých internetových stránkách Mass na konci července shrnul, že tento měsíc „neměl žádné extrémní teplo“. Jako důkaz uvedl údaje z pěti stanic v USA. Tamní červencové vysoké teploty byly spíše průměrné a hluboko pod předchozími rekordy.

John Christy, profesor atmosférických věd na univerzitě v Alabamě, nedávná maxima rovněž popřel. Jedná se prý pouze o „prázdné fráze“.

Pro australské noviny zmínil, že na dlouhodobých meteorologických stanicích letos v létě nezaznamenal žádné nové rekordy nejvyšších teplot vůbec. Rekord v počtu stanic s nejvyššími zaznamenanými teplotami podle něj stále drží rok 1936.

Vzhledem k rostoucímu počtu meteorologických stanic po celém světě je podle něj obtížné porovnávat historické údaje. Některé stanice sbírají data jen několik let, řekl Christy. Urbanizace navíc vedla k tomu, že stávající meteorologické stanice automaticky zaznamenávají vyšší teploty v důsledku vyšších teplot ve městech.

El Niño způsobuje lokální vyšší teploty

V současné debatě o klimatu se někdy zapomíná na to, že v červnu 2023 začalo další El Niño.

To je vždy doprovázeno vyššími teplotami na pevnině, potvrdila začátkem května Světová meteorologická organizace (WMO). „Nástup El Niña výrazně zvýší pravděpodobnost rekordních teplot a extrémních veder v mnoha částech světa a v oceánu,“ uvedl generální tajemník WMO Petteri Taalas.

El Niño zvyšuje globální průměrnou teplotu, zatímco La Niña má ochlazující účinek. Objevují se střídavě každých několik let.

Prvním příznakem El Niña je silné oteplení horních vrstev vody v Tichém oceánu v blízkosti tropů podél pobřeží Střední a Jižní Ameriky. Obvykle pasáty tlačí teplou vodu na západ a z hlubších vrstev proudí chladnější voda. V období El Niño jsou však větry slabší. Rychle proudící tryskové proudění se posouvá na jih a stratosféra ve výšce více než deset kilometrů nad zemí se otepluje, jak vysvětluje Bob Leamon z Marylandské univerzity.

Zdroj: epochtimes.de
Preklad: epochtimes.cz