Evropa je prý ohrožena. Alespoň to tvrdí ti, kteří se již roky úspěšně snaží přivést ji do katastrofy. Křečovitě svírajíce z posledních sil páky tyranské moci - politické, finanční a represívní - staví nás před další a další těžko řešitelné problémy, které by nebyly, kdyby je nestvořili a nevyvolali.
O dramatické finanční krizi z konce první dekády tohoto století už většina ani nevzdychne.
Ostatně ani ta nestála na počátku pečlivě naplánované destrukce a zotročení veřejnosti Západu . Tím bylo 11. září 2001, které vše předznamenalo: Stvořilo především "mezinárodního islámského teroristu", jenž předtím neexistoval.
Absurdní divadlo se zborcením tří budov v New Yorku umožnilo tehdejší Bushově vládě zahájit doslova a do písmene imperialistickou expanzi srovnatelnou jen s tou německou (finančně i "hmotně" nejprve Spojenými státy podporovanou - asi jako donedávna tu ukrajinskou) ve třicátých letech století předcházejícího. A stejně jako tehdy ji současně provázel tvrdý útok vůči vlastním občanům.
Okamžité přijetí zákona (Patriot act) tvrdě ořezávajícího do té doby v Americe zdánlivě nedotknutelné občanské svobody, tamní veřejnost v hrůze z "napadení" mlčky akceptovala. Vždyť měl být jen "přechodnou normou". Platí samozřejmě dodnes. A především v houštině stovek dílčích právních norem byl okamžitě přenesen za oceán do vznikajících Spojených států evropských (pod značkou EU).
Zábava pro přežrané
Inscenovaný odstřel těch tří budov - obdobnou metodou jakou jdou k zemi třeba nepotřebné tovární komíny - byl tímtéž jako požár německého parlamentu, z něhož George W. Hitler obvinil komunisty, a definitivně pak nastolil totalitu. Adolf Bush sice zřejmě nebyl strůjcem odstřelu těch tří budov (na to byl příliš "prostý"), ale jako součást celého systému směřujícího ke vzkříšení fašisticko-nacistické totality skutečným "architektům" v pozadí dokonale posloužil.
Od té doby se v euroasijském prostoru zhroutily stovky a tisíce jiných budov a zahynuly statisíce nevinných lidí. Inscenované války - zprvu vydávané za "odplatu" vůči smyšleným organizátorům 11. září (Al-Kajdá, Bin Ládin a podobné kuriózní postavy a "islamistické" organizace) - se pouze staly běžnou součástí televizního zpravodajství.
Než zevšednělo, bylo to pro mnohé docela vzrušující: Utrpení vražděných civilistů, rozbombardovaná města a postupně i celé země, "seriálové" státní převraty a vyvolané občanské války, popravy prezidentů (Husajn) či vůdců (Kaddáfí). To vše mělo pro znuděné "diváky" v euro-americkém prostoru nezaslouženého blahobytu asi takovou hodnotu jako hollywoodské thrillery, které ovládaly filmový trh: hrůza pro večerní zábavu.
Co z čeho proč
Vraždícím Spojeným státům ovšem nikdo neuděloval hospodářské sankce, nezmrazoval jim v bankách miliardy z (nakradené) ropy, američtí sportovci se nadále účastnili všech mezinárodních soutěží včetně olympiád - jen OSN občas odhlasovalo nějakou tu rezoluci, kterou stejně dotčení ignorovali. To se týkalo i největší vojenské základny USA mimo jejich území zvané Izrael - a spravované částí židovské diaspory (do II. světové války rozptýlené po dva tisíce let ve světě).
Říkalo se tomu šíření té nejdokonalejší demokracie, svobody a lidských práv. Všeobecně - po pádu Sovětského svazu a většiny jeho satelitních států a státečků - to dostalo termín "světový řád založený na pravidlech". Nadiktoval je pochopitelně nový hegemon, jemuž po státním převratu v SSSR odpadl (na čas) největší konkurent. Státy a státečky přešly pod protektorát USA - a byly včleněny do jejich "odvelené organizační složky" na evropském kontinentě s názvem NATO a Evropská unie.
Té dominovalo poražené Hitlerovo Německo, z nějž po válce obřími investicemi učinili USA opět hospodářskou velmoc - jištěnou americkými okupačními jednotkami (včetně jaderných zbraní). Dodnes tam jsou a dodnes je každý "demokraticky" zvolený kancléř (obvykle šéf vítězné strany a vládní koalice) schvalován před nástupem do funkce ve Washingtonu (což je samozřejmě jen "konspirační teorie").
Proč to vše tak zdlouhavě rekapitulovat? Protože (působením korporátních médií nekonečně krátká) "občanská" paměť žije v převážné většině pouze tím bezprostředním dějem. Nechápe, proč se dějí ty aktuální hrůzy s děsivou militarizací evropského prostoru. Proč její vlastní politici chtějí vyvolat sebevražednou válku s jadernou mocností, která si jich donedávna (než ji na Ukrajině napadli) vůbec nevšímala.
Proč slábnoucí (a ve většině zemí stále více odmítané) "elity" se musejí uchylovat již ke zcela otevřeným volebním podvodům - když donedávna stačily podvody "koaliční" (vlády, v nichž se po volbách spojí bez ohledu na programy a sliby kolaboranti zkorumpovaní bruselskou mocí, aby zabránily vítězi voleb ujmout se moci). Bez vědomí "sekvence" událostí to nedává žádný smysl. A kdo nepochopí nedokáže se účinně bránit.
Otázky jako zbraň
Teprve pohled na sekvenci kroků, kterými si mafiáni systematicky podrobili národy a státy, může vést k položení správných otázek a nalézání smysldávajících odpovědí:
Odkud a proč zmíněná finanční krize, která - přenesena z věčně válčících USA - poprvé trochu zneklidněla do té doby poklidně dřímající většinu veřejnosti evropských zemí odevzdaně se podrobujících Berlínu (Bruselu).
Odkud a proč genderové a homosexualistické šílenství útočící na vlastní přirozené principy lidství. Či klimatická lež, umožňující za běsnění uměle stvořeného "projektu Greta" sáhnout jako nikdy předtím do struktury stabilně fungujícího průmyslu a zemědělství (potravinářství) - a hlavně ničím nekrytých peněz. Proč a co umožnilo zničit vysoce výkonnou a technologicky dávno čistou energetiku fosilních paliv a zčásti už i jaderných elektráren.
Odkud se vzala potěmkiniáda covidu - se všemi lockdowvny, superkontrolou domněle svobodných občanů systematicky potichu popravovaných vakcinační tyranií zničujících technologií na odlidnění a nahrazení historických národů imigračními invazemi.
Proč řízeně vyvolaná náboženská nenávist muslimů proti Evropanům postupně vedoucí k přípravě občanských válek uvnitř donedávna nezpochybnitelně křesťanské civilizace - a paralelně k tomu fanatická obrana židovských "zaměstnanců" největší vojenské základny USA na okupovaném "světovém ostrově" (viz zde již mnohokrát zmíněnou teorii Brita McKindera).
Odkud a proč cenzura všeho a všech, kteří se proti tomu všemu bouří a staví s chabými silami a zdroji obranné valy či spouštějí "protiproudy" celé té obludné mašinérii.
Jde o život
Teprve pohled nikoli pod mediálně vnucenou lupou "pěny dní" - ale s celkovým odstupem - umožňuje pochopit hloubku "zadání". A především zběsilé kvílení a volání "do zbraně!" poté, co v centru - v příčině - celého toho neštěstí došlo "jako zázrakem" k otočce o 180 stupňů. A proč k ní došlo. A kam míří. Jaké jsou její skutečné záměry - a co to pro nás znamená.
Chtějí, abychom se nechali zbláznit válečnickým harašením. To sice není myšleno zcela vážně, ale zběsilé kroky ke zbrojení - a brzy již také v přípravě mobilizačních plánů, dostanou celou společnost pod kuratelu lampasáků jako je Řehka či Foltýn - o plastovém generálovi na Pražském hradě ani nemluvě.
A pak stačí málo a celé se to jakoby samovolně uvede do pohybu, který už nikdo nedokáže zastavit. Přesně tak, jak tato válka před více než sto lety začala - a ještě neskončila. Dává si pouze pauzy na dozbrojení a technologické vylepšení ovládání "mas".
Ti, kteří se radují z tvrdých ran, které trumpismus uštědřuje korumpovaným bachařům a dalším zaměstnancům bruselského vězení národů, by neměli podlehnout omylu: Teprve teď půjde do tuhého. Teprve teď půjde o život.
Podlehneme buď my, nebo oni. Nikdo nám nepomůže. A přece - paradoxně - právě teď máme jedinečnou (možná v našich životech poslední) šanci vzít věci do vlastních rukou. Pokud si ovšem uvědomíme, jak hluboce do té takzvané demokracie je zakotvena šibenice, kterou nám připravili. A jak mocné v rukou mají stále v rukou, aby nám přetáhli smyčku přes hlavu.
Jak na to? Východiskem je právě vědomí souvislostí. A chladné realistické zvážení našich možností. Nejen těch "volebních" (právě nám v Rumunsku předvedli, že se opravdu nezastaví vůbec před ničím).
Není to nic v našich dějinách zase nic tak nového. Nepříliš dávní předkové se s tím v jiných kulisách potýkali právě tak. A jejich (náš) velký básník k tomu pravil: "Jde to, ach jde, jen každý hleď k vlastnímu sobě jádru..."
Ostatně soudím, že Evropská unie musí být zničena.
Petr Hájek - šéfredaktor portálu Protiproud, spisovatel, publicista, zakladatel a první šéfredaktor časopisu Reflex. Vicekancléř prezidenta Václava Klause a jeden z jeho nejbližších spolupracovníků a poradců.
Zdroj: protiproud.info
